The blog

…

„Tady! Tady jsem!“ spustil kouzelný tuňák v krabičce s nápisem Tonno al Naturalle povyk jako na lesy.

Pavel ho slyšel. Rozhlížel se, ale nikde nikoho neviděl. Všude jen regály se spoustou plechovek – od nakládaných fazolí v tomatě až po kyselé okurky.

„Tady! Tady jsem!“ volal kouzelný tuňák. „Prosím tě, vezmi mě s sebou!“

Pavel byl dobrák od kosti, a proto chtěl úpěnlivému žadonění vyhovět.

„No, já bych tě rád vzal s sebou, ale já tě prostě nevidím. Kde jsi? A kdo vlastně jsi?“

„Jsem kouzelný tuňák a jsem tady v krabičce s nápisem Tonno al Naturalle, třetí zhora.“ sděloval mu hned tuňák a začal sebou v krabičce mlít, aby Pavlovi trochu napověděl směr.

„No, podrž mě!“ Pavel se smál, hubu od ucha k uchu. „Jsi kouzelný tuňák? A co umíš kouzelného? Tancuješ kankán?“ začal Pavel poskakovat zvláštní tanec mezi regály.

„Ne, já jsem kouzelný tuňák, protože umím fotbal nejlíp ze všech tuňáků na celém světě.“

„Tak to jo,“ Pavel se smát přestal, protože respekt k soupeřům i spoluhráčům fotbalistům prostě musí být. „Já tě vezmu s sebou.“

Pavel sáhl do regálu, vytáhl kouzelného tuňáka s nápisem Tonno al Naturalle a k večeři si pro jistotu dal raději špagety, aby si náhodou nespletl plechovky a kouzelného tuňáka nesnědl. Pak usnul. Ráno, když se vzbudil, na tuňáka nadobro zapomněl.

Až po čase šel Pavel po tréninku šátrat do spíže a ruka mu padla na plechovku s nápisem Tonno al Naturalle. Vyndal jí, postavil na stůl, nakrájel si chleba a otevřel pivíčko.

„To je dost, že sis vzpomněl,“ ozval se uraženě kouzelný tuňák z krabičky. „Nechal jsi mě tři týdny ve tmě zavřeného ve spíži. Doufám, že mě teď nehodláš sníst?“

Pavel se lekl, že by se v něm krve nedořezal. Až teď si vzpomněl, že plechovka není vlastně obyčejná plechovka.

„To víš, že jsem tě nechtěl sníst. K večeři budou párky jako včera. Chtěl jsem si s tebou popovídat,“ řekl Pavel a doufal, že milosrdná lež není až tak velký hřích.

„Jen aby!“ nenechal se ošálit tuňák.

…